Slovenština je jazyk našich nejbližších sousedů i EU

Slovenština je jazyk našich nejbližších sousedů i EU

Slovenština (slovenčina – slovenský jazyk) je západoslovanský jazyk, nejbližší češtině z důvodu historické příbuznosti i vzájemného ovlivňování především v dobách společného Československa, ve kterém existoval pasivní bilingvismus a v jeho začátcích se dokonce hovořilo o dvou podobách jednoho československého jazyka.

Největší rozdíly mezi slovenštinou a češtinou panují ve slovní zásobě. Slovenština má jednodušší (pravidelnější) pravopis i gramatiku než ČJ. Např. se nerozlišují rody u tvarů sloves minulého času množného čísla (ženy, muži, dievčatá boli) a přechodníků.

Slovenština se vyvinula přímo z praslovanštiny, tj. jazyka západních Slovanů (kteří se usídlili v oblasti dnešního Slovenska), se v 10. století vyčlenil z praslovanštiny a prošel další genezí. K vytvoření spisovné slovenštiny přispěli hlavně římskokatolický kněz a jazykovědec Anton Bernolák a Ľudovít Štúr, kodifikátor soudobé spisovné slovenštiny. Bernolák vydal v roce 1790 „Slovenskou gramatiku“. O šest desítek let později, v roce 1846, vyšlo Štúrovo jazykovědné dílo „Nauka reči Slovenskej“, které také obsahovalo základy nové gramatiky.

Slovenština je nářečně více diferenciovaná než ČJ. Jen hrubě lze vydělit nářečí západoslovenská (nejbližší češtině, resp. východomoravským dialektům), středoslovenská (jež jsou nejblíže spisovné podobě jazyka, v jižní části mají několik znaků společných s jihoslovanskými jazyky) a východoslovenská (mající některé rysy shodné s polštinou, např. nepřítomnost fonologické délky či přízvuk na penultimě). Převážně na severu slovenského jazykového území – na Spiši, Oravě a Horních Kysucích – se vyskytují tzv. goralská nářečí, což jsou dialekty blízké PJ.

Rozdělení slovenských nářečí

Západoslovenské: záhorské, bratislavské, trnavské, nitrianske, trenčianske, hornonitrianske, komárňanské;
Středoslověnské: tekovské, hontianske, novohradské, gemerské, zvolenské, horehronské, liptovské, oravské, turčianske, kysucké, považskobystrické;
Východoslovenské: spišské, šarišské, turnianské, zemplínske, abovské, popradské, zamagurské;
Dolnozemské slovenské nářečí: mimo Slovenské republiky v Panonské nížině v srbské Vojvodině a na jihovýchodě Maďarska, západním Rumunsku a chorvatské části Syrmia.

Zdroje:

https://lnkd.in/egV7nn38;

https://lnkd.in/efBCaR69.