Autor: Marta Ventrubová, Kouč NLP

 

Rozchod má několik fází, člověk však nemusí projít všemi. Každý prožívá rozchod jiným způsobem a i jinak se s rozchodem vyrovnává. Je také velký rozdíl, je-li iniciátorem rozchodu nebo naopak on je tím, kdo se rozejít nechtěl. Záleží také na tom, jaké má jedinec zkušenosti se vztahy, zda-li si již rozchodem prošel a má tedy nějakou zkušenost a také jak je emocionálně vyzrálý.

Co předchází rozchodu

Ve fázi smutku přijímáme fakt, že se partner už nevrátí.

Než se mezi partnery začne mluvit o rozchodu, probíhají v páru určité podvědomé či vědomé změny v chování. Mění se komunikace, která začíná být povrchní. Řeší se více pouze provozní témata, méně času se věnuje vzájemnému sdílení zážitků, prožívání různých situací, společnému povídání apod. Častěji se vyskytují konflikty nebo hádky. Partneři spolu tráví méně času.

Oba si mohou uvědomovat, že se ve vztahu děje něco špatně. Pokud to vnímají partneři stejně, o rozchodu ve své mysli uvažují oba a považují jej za vhodné řešení svojí situace, rozchod proběhne většinou v klidu a co nejméně bolestně. Mohou se také pokusit o záchranu svého vztahu, pokud se dokážou dohodnout na této variantě, na místě je spolupráce se vztahovým či párovým poradcem.

Častá je však varianta, kdy o rozchodu uvažuje pouze jeden z partnerů, zde mu můžeme říkat iniciátor rozchodu. Druhý z partnerů si –někdy – dle svých slov „ničeho nevšiml, ve snu by mě to nenapadlo“. Většinou si však po čase dokáže připustit, že tu signály byly, on je však přehlížel a to možná i ze strachu z případného rozchodu.

U iniciátora rozchodu PhDr. J Klimeš říká této fázi fáze latentní, dá se říci i fáze bilancování, kdy se jeden z partnerů rozhoduje, zda se rozejít či ne. Tato fáze může u něj trvat týdny, ale i několik let. Může být více odtažitý, podrážděný.

Druhý partner si neuvědomuje vážnost situace a může tyto signály přehlížet nebo je omlouvá dočasnou pracovní situací prvního partnera či jeho únavou.

Pak však přijde chvíle, kdy dochází k ukončení vztahu.

1. Fáze rozchodu – Šok

U partnera, který zatím netušil, že druhý o rozchodu uvažuje, je první reakcí šok. Ten může trvat jen krátce, třeba pár minut, ale také několik dní či týdnů, pokud rozchod přišel nečekaně.

Jde o reakci těla na velkou bolest, kterou jedinec prožívá. Projeví se různým způsobem, může být rozdíl v prožívání u žen a u mužů.

Ženy si častěji dovolí prožívat emoce naplno. Může dojít i na krátkodobé potíže s dechem. Problémy s nespavostí či nemožnost usnout jsou časté. Zdá se to být naprosto neuvěřitelné, objevuje se obava z budoucnosti, ze samoty.

Emoce mohou být ochromující. Dovolte si je projevit naplno. Plačte, křičte, dostaňte je ze sebe ven. Poproste o pomoc kamarádku nebo rodiče.

Erika: Mladá, velmi citlivá žena, popisovala svoji reakci na nečekaný rozchod takto: „Byla jsem úplně rozbitá. Skoro si ty první dny nepamatuji, mám je jako v mlze. Nejedla jsem, nemyla jsem se, nepřevlékala se. Naštěstí jsem zavolala svým nejlepším přátelům, kamarádce a kamarádovi… Nevím, jak bych to bez nich zvládla. Střídali se u mě, objímali mě, utěšovali, nutili mě něco sníst a pít. Trvalo to takhle asi 3 dny.“

Muži mohou tuto fázi rozchodu prožívat zdánlivě úplně jinak. U některých mužů jim jejich ego nedovolí projevit city navenek a zdají se být „v pohodě, nad věcí“. Zdání klame. Oni trpí ve skrytu duše, jen jim „hraní si na tvrďáka“ pomůže tuto fázi lépe překlenout.

2. Fáze rozchodu – Popírání

Tohle se nemohlo stát. Zřejmě jde o nějaký omyl, o špatný vtip. Zítra se probudím a bude všechno zase v pořádku.

Takto probíhá fáze popírání nebo jí můžeme říkat odmítání reality. Nechceme připustit pravdu, nechceme se smířit s koncem našeho vztahu. Pravda příliš bolí, odmítání si ji připustit je tedy obranná reakce před krutou skutečností. Tato fáze končí ve chvíli, kdy si připustíme realitu. Tedy vezmeme na vědomí, že jde opravdu o rozchod, že s milovanou bytostí už dále nebudeme. Připomínáme si krásné okamžiky vztahu, společně prožité chvíle.

„Spala jsem v jeho pyžamu, neprala jsem ho, abych cítila jeho vůni. Moc mi chyběl. Vzpomínala jsem na všechny ty krásné chvíle, které jsme spolu zažili.“

3. Fáze rozchodu – Vztek

Ve fázi vzteku hledáme viníka rozpadu našeho vztahu.

 

Po fázi popírání přichází vztek, zuřivost, zloba. Mohu se zlobit na partnera, ale mohu se zlobit i na sebe. Jak to, že jsem to neviděl/a?

V této fázi také hledáme viníka rozpadu našeho vztahu. Může to být partner, ten za to všechno může. Mohu se však i vinit z rozpadu vztahu já, vinit se z toho, že kdybych byl/a lepší, pozornější, víc se snažil/a, ještě bychom určitě byli spolu. Pokud má člověk nižší sebevědomí, tak v této situace velmi často ještě více klesá. Viní všechny svoje domnělé i skutečné nedostatky z toho, že se s nimi partner rozešel.

Máme-li vztek, je dobré ho ze sebe dostat. Nejlepším způsobem je fyzická námaha. Viním-li hodně z rozchodu sebe, tato fáze se prodlužuje a i s výhledem do budoucna je vhodné probrat situaci s odborníkem.

Setkala jsem se už také s klienty, kteří fázi vzteku nezvládali a chtěli se ji naučit ovládat, protože měli strach, aby nedošlo z jejich strany k fyzickému napadení partnerky.

4. Fáze rozchodu – Truchlení

Pocity vzteku přecházejí v pocity lítosti, smutku a velké ztráty. Je to přirozená reakce, přišly jsme o milovaného člověka. Máme strach, že už nikdy nebudeme šťastní tak, jako dřív. Tato fáze může přerůst, zejména u žen, až do deprese.

Fází truchlení si dovolte projít, dejte smutku průchod. Emoce nepotlačujte, jen by se v těle hromadily a přešly v psychosomatické potíže. Není rozumné řešit smutek alkoholem ani přejídáním se. Budete se pak cítit eště hůř.

5. Fáze rozchodu – Akceptace neboli Přijetí reality

Směřujeme se se skutečností, s realitou. Pomalu anebo rychleji se vracíme zpět do aktivního života. Rozumíme tomu, z jakého důvodu jsme byli společně s partnerem, chápeme i důvody našeho rozchodu. Víme, že rozchodem náš život neskončil. Vrací se znovu sebedůvěra. Jsme připraveni na nové vztahy.

Opakované rozcházení

Někdy se partneři k sobě opakovaně vrací. Každý vztah však rozchodem utrpí, nejvíce v oblasti vzájemné důvěry. Návrat má smysl ve chvíli, kdy oba partneři chtějí návrat a to ve stejnou chvíli. Uvědomují si, že každý z nich má na rozchodu svůj podíl a oba mají dobrou vůli ke změně.

Častěji jde však iniciativa pouze z jedné strany. Někdo neustojí ten tlak, bolest z rozchodu, jiný se obává samoty tak moc, že raději zůstane v jakémkoli vztahu než v žádném. Někdo se stane na partnerovi doslova závislým a udělá a slíbí cokoli, jen aby s ním mohl zůstat. Proč to není dobré? Přečtěte si můj článek o tom, zda se po rozchodu vrátit k sobě.

Po rozchodu je třeba se se situací vyrovnat a hned se nepouštět do nového vztahu.

 

Po rozchodu

Rozchod je jednou z nejvíce náročných životních událostí a z jejích následků se můžeme vzpamatovávat pár měsíců, ale také několik let. Zejména v situaci, kdy byly v partnerství děti, jsme s druhým spojeni tímto poutem i po rozpadu vztahu a situace je komplikovaná a náročná.

Někdo projde fázemi rozchodu velmi rychle, jiný se některé vyhne. Všem doručuji nevrhat se hned do dalšího vztahu, třeba jen z důvodu pomsty bývalému partnerovi nebo z obavy před samotou. Pokud cítíte, že ještě nejste ve své kůži a cítíte třeba vztek na bývalého partnera, váš nový současný nový partner to od vás „pěkně odnese“ za něj. Rozejdete se ve zlém a vaše sebevědomí opakované rozchody mohou pěkně pošramotit, můžete pak mít pocit, že si nedokážete udržet partnera. Zůstaňte raději nějakou dobu sami, odstup mezi vztahy je lepší dodržet minimálně 3 měsíce, ale lepší je delší doba.

Kdy vyhledat odbornou pomoc?

Pomoc vyhledejte ve chvíli, kdy cítíte, že je toho na vás pomoc a že to přestáváte zvládat. Často je to v první fázi šoku, tedy hned po rozchodu. Dalším častým obdobím je dlouhé setrvávání v období smutku – truchlení, kdy se nemůžete posunout dále a upadáte do deprese. Obraťte se o pomoc kdykoli, kdy máte pocit, že vám nezpracovaný rozchod brání navazovat nové vztahy a žít váš život naplno.

 

Marta Ventrubová,

Facebook
Twitter
LinkedIn
Pinterest
WhatsApp
Email