Jazyk, který se dnes hodně překládá: Ukrajinština

Ukrajinština je východoslovanský jazyk, náležící mezi slovanské jazyky, to jest do rodiny tzv. indoevropských jazyků, jehož hlubším studiem se zabývá filologicky zaměřený obor zvaný ukrajinistika. Ukrajinština je nejvíce příbuzná s běloruštinou, polštinou a ruštinou, neboť se vyvinula z východních nářečí praslovanštiny. Nářečí přecházejí plynule do polštiny a běloruštiny. Zvláštním jevem je pak tzv. suržyk, smíšený jazyk s převážně ukrajinskou gramatikou a výslovností, silně ovlivněný ruskou zásobou.

Ukrajinci jsou velmi společenští lidé a určitě si budou s vámi chtít popovídat. Znalost alespoň základních ukrajinských frází a slovíček vám vzájemnou komunikaci usnadní. Přestože je Praha od Kyjeva vzdálená asi 16 hodin jízdy autem, vlivem politické situace jsou si dnes Češi a Ukrajinci blíž než kdy dřív. Jen málokdo přitom tuší, kolik úsilí museli Ukrajinci vynaložit, aby se z jejich mateřského jazyka stala suverénní řeč. Ukrajinština je považována za jeden z nejkrásnějších jazyků na světě, hned po francouzštině a italštině. Je totiž velmi melodická a příjemná na poslech.

Pro zvládnutí ukrajinštiny je v počátcích asi nejtěžším krokem naučení se azbuky. Ukrajinská azbuka (cyrilice) je podobná té ruské, má však mírné odlišnosti, a to: rozdílné vyjádření tvrdého a měkkého i/y (rusky tvrdé – ы, měkké – и, ukrajinsky tvrdé – и, měkké – і). Je to nejsnazší poznávací znak v textu pro odlišení, v kterém jazyku je zapsán, resp. písmeno г v ruštině označuje g, v ukrajinštině h (viz např. slova “hramátyka” [= gramatika], “hram” [= gram] atd.). Ukrajinci písmeno g užívají jen velmi zřídka a mají pro něj zvláštní znak ґ (od reformy pravopisu v roce 1993). Oproti ruštině е označuje skutečné “e” (ne “je”), pro změkčené “je” je vyhrazen znak є, který v ruštině chybí (ruština má naopak zrcadlově převrácené э, které se vyslovuje jako obyčejné “e”).

Ukrajinština – Wikipedie